3D akcelerovaný desktop
Akcelerované prostředí je rozšíření pracovního prostředí s využitím 3D akcelerace, kterou umožňují moderní grafické karty. Díky akceleraci prostředí budete moci využívat:
- průhlednost oken a jejich dekorací
- dynamické náhledy oken při přepínání
- přepínání virtuálních ploch na 3D kostce
- rychlý zoom obrazovky
- mnoho zkrášlujících efektů, jako například "spálení" okna při jeho uzavření,
déšť a sníh na obrazovce, "malování ohněm" a mnohé další
Podívejte se na krátká ukázková videa z YouTube a porovnejte vlastnosti a možnosti 3D akcelerace s Compiz Fusion v Linuxu s tím co nabízí Aero ve Windows Vista
/// Úvod
Na otázku, zda využít výkonné 3D jádro grafické karty pro běžnou práci
v operačním systému, již tedy odpověď známe. Trend ukazuje jasně na postupný
přechod k 3D akcelerovaným prostředím. Otázka, jak 3D akcelerace
využít, je ale stále ve velké míře otevřená. Apple byl v této oblasti
průkopníkem, přišel tradičně s inovativní implementací, s důrazem na
propracovanost detailů a konzistenci vzhledu i ovládání. Situace v
Linuxu je odlišná – je totiž poznamenána způsobem vývoje. Existuje
obrovské množství funkcí, leč v mnoha případech ne zcela dotažených do
konce. A paradoxně Microsoft přistoupil k této problematice velice
konzervativně, jelikož jeho implementace ve Vistě je na funkce
nejchudší. To na druhou stranu nemusí být z marketingového hlediska
špatným tahem, protože praxe ukazuje, že uživatelé se příliš velkých
změn bojí a odrazují je od přechodu na novou verzi systému. Je vhodné ještě na začátek vyvrátit jeden poměrně rozšířený mýtus.
3D akcelerované prostředí není primárně o využití třetí dimenze. Je to
naopak okrajová, a jak uvidíme na příkladech, pro většinu funkcí
naprosto nepodstatná věc. Primární důraz je tedy kladen na přenesení
výpočetně náročných operací z procesoru na grafickou kartu.
/// Virtuální plochy
Virtuální plochy jsou mezi uživateli Windows poměrně málo známé a ještě
méně používané. Důvodem je nejspíše to, že nejsou obsaženy přímo v
systému. Majorita uživatelů o podobné možnosti tedy často vůbec neví.
Rozšíření třetích stran, poskytujících tuto funkcionalitu, nejsou do
systému dobře integrovány a samotné aplikace s plochami nepočítají
vůbec.
Pokud pracujeme na několika projektech současně a kvůli každému máme
otevřených několik programů, pak asi znáte pocit bezmoci při pohledu na
obrazovku doslova posetou okny a lištu se spuštěnými programy nakynutou
k prasknutí. Pokud k tomu přidáme prohlížeč s rozečteným článkem, IM
klient, multimediální přehrávač a několik dalších pomocných aplikací,
pak je to uživatelské bludiště.
Přechod mezi jednotlivými úkoly je za takového stavu velmi pomalý. Je třeba znovu obnovit příslušná okna a rozmístit je na obrazovce. Trvá to dlouho, je to frustrující, a určitě to není činnost, kterou bysme chtěli provádět často. Toto je myslím situace, která nastává na mnoha počítačích v domácnostech i kancelářích. Většina uživatelů se tomu snaží vyhnout a pracuje s počítačem stylem „je otevřená jen jedna hlavní aplikace“. A to i přes to, že to většinou charakteru práce nevyhovuje.
Co kdyby ale šlo sdružit aplikace (resp. okna aplikací) tak, aby tvořily logické celky a každý takový celek bychom umístili na samostatnou plochu? Pak by k přepnuti aktuálně prováděné činnosti stačilo vyměnit celou plochu. A to už se dá provést jedním kliknutím nebo klávesovou zkratkou. To je přesně ta správná myšlenka, skrývající se za virtuálními plochami.
Důsledky jdou ale mnohem dále. Většina uživatelů jednoduše ukončuje aktuálně nevyužité aplikace, protože jim překážejí. Odnaučit se tomu zvyku je těžké, ale dlouhodobě přínosné. Otevřená okna sice už nepřekážejí na ploše ani v liště, ale jak najít aplikaci přesně ve stavu, v jakém jsme ji zanechali? A nejlépe aniž bysme museli otevírat soubory či projekt, navíc s kurzorem na původním místě a beze ztráty pracovní historie? Virtuální plochy navíc nesou i navazující důsledek. Když máme na virtuálních plochách uspořádány aplikace přesně podle vašich potřeb, je nevhodné počítač vypnout či restartovat a budovat vše znova. Zkrátka a možná dobře – hibernace a úsporný režim se dostanou do kurzu.
Důležitou a oprávněnou výtkou proti používání virtuálních ploch je možná ztráta orientace v množství otevřených oken na různých plochách. A tady právě přichází na pomoc 3D prostředí, který mapuje jednotlivé plochy např. na stěny krychle. Pro uživatele je mnohem intuitivnější zapamatovat si, že určitá skupina aplikaci je vlevo či naproti, než že je na ploše číslo 5.
Další efekty jako zprůhlednění stěn během rotace, vysunutí
oken do prostoru (aby při otáčeni bylo vidět i za ně), možnost
rozložení krychle do plochy (pásu), přispívají k dalšímu zjednodušení
orientace. Občas se najde i takové využití jako je třeba kontrola stavu dlouhého procesu vytváření DVD z video souboru „prohlédnutím“ skrze
krychli na protější stěnu. Ovšem platí i to, že i s touto
pomůckou je potřeba si na nový způsob práce prostě zvyknout a věnovat
určité úsilí při vytváření i udržování optimálního uspořádání oken.
/// Seskupování oken
Panely, záložky, taby – to je několik jmen pro jednu vlastnost,
která udělala zejména v prohlížečích obrovský průvan. Co když ale
záložky chceme i u aplikace, která je nepodporuje? Nebo dokonce chceme
mít v různých záložkách téhož okna různé programy? Aplikace je zřejmá –
vždy, když potřebujeme rychle přepínat mezi okny a přitom je
nepotřebujeme vidět současně.
Příkladem může být grafik, který pracuje nad sadou obrázku. Používá k tomu přitom stejnou sadu nástrojů a stejné programy. Při otevření několika obrázků se situace na obrazovce stane nepřehlednou. Přepínání mezi obrázky je značně ztíženo jak z menu Okno (tam jsou navíc jen názvy, což může být zcela nepoužitelné), tak z lišty spuštěných aplikací, kde se míchají všechny aplikace. Cyklické procházení pomocí kombinace Alt+Tab je pomalé. K tomu všemu se mezi obrázky začnou mísit dočasně otevřené kliparty a podobně. Řešením je seskupení obrázků do jednoho okna a použití záložek. Takové řešení ilustruje následující video.
Přepínání pomocí myší a vygenerovaných náhledů i pomocí
klávesových zkratek je snadné a rychlé. Podpora více skupin současně a
možnost „drag&drop“ mezi různými záložkami je samozřejmostí. Někdy
může být vhodné okna svázat, ale neseskupovat je do jednoho okna.
Vytvoříme tím skupinu oken, které se můžou současně přemísťovat,
minimalizovat, atd.
/// Instalace
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pro
instalaci a spuštění 3D prostředí je nutné znát zda moje grafická karta
3D akceleraci podporuje a dále mít nainstalovaný správný ovladač pro
svoji grafickou kartu.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vaše grafická karta musí podporovat 3D akceleraci a musíte ji mít zprovozněnu.
Návod a celý postup pro instalaci ovladače grafické karty a programových balíčků pro využití 3D akcelerace, spuštění a nastavení efektů pracovní plochy a jiné podrobné informace vždy hledejte na webu nebo v uživatelské příručce vaší linuxové distribuce.
Často také bývá přínosem pročíst fórum uživatelů dané distribuce, popř. napsat dotaz do diskuze na webu.
Přeji všem hodně milých zážitků ve 3D prostředí vašeho Linuxu.